Lidé kolem
pondělí červen 26, 2017
Register
Submit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to Twitter

DSC 0078 KopírovatNedávno jsme navštívili Skupinu záchranné a výsadkové přípravy 21. křídla taktického letectva Čáslav. 4 muži z oboru, výsadkáři a zkušení praktici se starají o výcvik létajícího personálu nejen z řad 21. základny taktického letectva Čáslav.

V našem seriálu Lidé kolem se snažíme upozornit na to, že letiště není pouze o pilotech a letounech, případně technickém personálu. Vlastní letové akci předchází mnoho úkonů z různých oborů. Zabezpečení běžného života na základně je také nezbytné k vytvoření podmínek pro plnění stanovených úkolů. A o co všechno se vlastně stará zmíněná skupina záchranné a výsadkové přípravy?


V průběhu celého roku provádí výcvik pilotů v padákové záchranné a výsadkové přípravě a v nácvicích nouzového opuštění letounu. Prakticky to znamená výcvik v seskocích padákem, výuka o  záchraných prostředcích a následný výcvik v jejich používání, v neposlední řadě pravidelná školení a přezkušování z nouzového opuštění letounu. K výukovým tématům létajícího personálu patří  rovněž výcvik v S.E.R.E. (SEARCH, EVASION/ESCAPE,RESISTANCE,EXTRACTION), což je laicky řečeno výcvik v přežití aplikovaný na válečné podmínky. Součástí práce skupiny ZVP je samozřejmě také příprava a balení různých druhů padáků, od těch záchranných, které jsou umístěny v katapultážních sedadlech, až po ty sportovní  typu křídlo, na kterých jsou příslušníci skupiny v rámci výcviku a akcích na veřejnosti schopni  přistát i na velmi malé a omezené ploše (např.  v rámci různých pietních aktů, leteckých dnů apod.).


Pojďme ale zpět k výcviku pilotů. U létajícího personálu je kladen důraz především na to, aby pilot v kritických situacích dokázal záchranné prostředky a vybavení pro přežití používat uváženě, přesně a efektivně. Jedním z výcviků, který svým zaměřením stojí určitě za zmínku, je výcvik s použitím  záchranných prostředků do vody. ,,Není to určitě nic samozřejmého ani jednoduchého a v rámci výcviku musí piloti získat jistotu, že je schopen vše bezpečně zvládnout,“ konstatuje náčelník skupiny kapitán Miloslav  Veselý a dodává: „Cílem dnešního speciálního výcviku je zopakovat si konstrukci, způsob použití a zejména pak praktikovat činnost se záchrannými prostředky do vody.“

 

  • DSC_0007_Kopírovat
  • DSC_0013_Kopírovat
  • DSC_0015_Kopírovat
  • DSC_0016_Kopírovat
  • DSC_0018_Kopírovat
  • DSC_0021_Kopírovat
  • DSC_0025_Kopírovat
  • DSC_0038_Kopírovat
  • DSC_0039_Kopírovat
  • DSC_0049_Kopírovat
  • DSC_0059_Kopírovat
  • DSC_0078_Kopírovat
  • DSC_0081_Kopírovat
  • DSC_0135_Kopírovat
  • DSC_0183_Kopírovat


Než se dostaneme k samotnému výcviku, rádi bychom ještě zmínili o skupině ZVP pár zajímavostí:
1.) Počet celkově absolvovaných seskoků se u jednotlivých členů skupiny pohybuje od 500 do 2500;
2.) Skupina provádí pravidelné výcviky nejen pilotů mateřské základny;
3.) U zmíněných výcviků létajícího personálu působí příslušníci skupiny v roli instruktorů. Už z tohoto faktu jasně vyplývá, že fyzické nároky na příslušníky skupiny nemohou být rozhodně menší než na samotné piloty.

 

Výcvikový pilotního personálu po nouzovém opuštění letounu
Nejprve si piloti oživili znalosti o konstrukci a způsobu použití jednotlivých záchranných prostředků. Jednalo se pouze o první fázi, tzv. „suchou“. Piloti detailně opakovali všechny postupy v přesném sledu bezprostředně po katapultáži, kdy se simulovaně ocitli ve vzduchu, odpoutaní od sedačky a na otevřeném padáku. V tomto případě existuje možnost, že pilot bude následně přistávat s padákem na vodní plochu – a tomu byla věnována druhá fáze - mokrá, kdy se piloti asi s dvanáctikilogramovou výstrojí ocitli v bazénu.


Po dopadu na vodní hladinu se simuluje selhání všech automatických systémů – takže po odhození dýchače si piloti musí nafouknout límec. Jelikož kombinéza (immersion suit) nadnáší, je to jednodušší začátek. Některým se ani nenafouknul člun, takže ho musí aktivovat ručně. Už jenom vlézt do člunu je docela náročný úkol. Člun je sice vybaven systémem pro ruční odčerpání vody, avšak přilba se osvědčila jako lepší a rychlejší prostředek, kterým se lze nežádoucí vody zbavit. Následuje „uvelebení se" ve člunu, vyhození kotvy a vytvoření přístřešku (coveru). Instruktoři ze skupiny tělesné přípravy, kteří po celou dobu výcviku poskytují ve vodě asistenci, simulují převrácení člunu. V podstatě není problém zpod člunu vyplavat (i s nafouknutým límcem), jde spíše o to, aby si cvičící vyzkoušeli, že pod člunem vznikne vzduchová bublina. Je nutné si tento fakt uvědomit a zvládnout vše především psychicky. Celý výcvik totiž probíhá, jak už jsme zmiňovali, v krytém bazénu. Například na otevřeném a rozbouřeném moři by byly podmínky určitě mnohem složitější. Za určitých okolností může být dokonce výhodné zůstat na vodní hladině ukrytý pod člunem!


Na konci výcviku jsme měli možnost celou proceduru absolvovat. Musím přiznat, že osobně jsem byl překvapen již v samotném úvodu, když jsem se oblékal do pilotní kombinézy a výstroje. Byly mi odpuštěny přetlakové kalhoty, ale i tak jsem si připadal těžký, objemný a možná i trochu nemotorný. Když jsem se popral s nafouknutím límce, „překulil“ jsem se do člunu. Helma se na vylévání tekutiny z člunu opravdu osvědčila. Následovalo převrácení mého člunu kolegy, kteří mi nechtěli nic odpustit. Měl jsem chvíli problém se vysoukat z uzavřeného přístřešku a překulit se na záda, ale zkušenost, že když se člověk ocitne v těsném prostoru na vodní hladině pod nafouknutým člunem, tak nemusí panikařit a má na vše dostatek času, byla velice zajímavá.

 

kpt. Tomáš Maruščák